Šumpersko

Jméno: Hlásný Karel, plk.gšt.
Datum nar.: 22.10.1911 (Bludov)
Datum umr.: 20.11.1982 (Monterey, USA)
Obor: armáda
Působiště: Francie, Anglie, SSSR, Austrálie, USA

Narodil se 22. října 1911 v Bludově. Roku 1929 absolvoval reálku v Šumperku (již v budově dnešního Gymnázia) a v roce 1934 Vojenskou akademii v Hranicích. Až do rozpuštění čs. armády (březen 1939) byl důstojníkem čs. armády (Bratislava), potom až do začátku prosince byl příslušníkem vojenské ilegální organizace v Praze. Od konce roku 1939 příslušník čs. zahraničního vojska; velitel dělostřelecké baterie ve Francii a od července 1940 v Anglii. Po ukončení náletů na Anglii absolvoval „Polskou válečnou školu“ ukončenou paradesantním výcvikem (1942-43; Peebles ve Skotsku). Potom byl převelen do SSSR, dorazil tam v listopadu 1943. Od 9.1. do 30.4.1944 ve funkci Náčelníka operačního oddělení parabrigády vedl výcvik 2. čs. paradesantní brigády (Rusko, Jefremovo), o počtu asi 2800 parašutistů. Od června 1944 již jako náčelník štábu vedl další výcvik parabrigády u ukrajinského města Proskurov, se kterou (11.-19.9.1944) se účastnil těžkých bojů u Dukly (prostor mezi Krosnem a Sanokem). Po vítězství o Dukelský průsmyk byl 6.10.1944 s generálem Viestem vysazen na letiště „Tri duby“, na pomoc SNP. Po vojenské porážce Slovenského národního povstání a po ústupu do Nízkých Tater, byl 30.11.1944 u Horní Lehoty těžce zraněn a až do osvobození (8.3.1945), ilegálně pod cizím jménem léčen, v Němci obsazené podbrezovské nemocnici.

Po válce absolvoval „Válečnou školu generálního štábu“ v Praze (1945-46), kdy ve věku 35 let byl povýšen do hodnosti podplukovník generálního štábu. V rámci obrany Prahy, tam tehdy jediné obrněné jednotky, byl jmenován náčelníkem štábu 1. čs. obrněné divize v Praze- Smíchově (1946-47). Avšak již koncem roku 1947 byl za „hanobení SSSR“ zbaven této vysoké funkce v ČSLA. Po únoru 1948 byl degradován na velitele praporu v Karlových Varech, později v Bruntále, odkud v listopadu 1948 emigroval do SRN (ilegální překročení státní hranice v prostoru hory „Dyleň“). V prosinci 1949 odejel do Austrálie, kde zpočátku pracoval jako dělník a potom jako úředník v Adelaide. Od dubna 1951 byl u firmy prodávající motorová vozidla v Sydney, od prosince 1951 do srpna 1952 byl zaměstnán jako účetní a pomocná administrativní síla na velikém statku ve Queenslandu.

Díky jeho přátelům z uprchlického tábora v SRN se mu podařilo získat vízum do USA, kam se dostal přes Honolulu (Havajské ostrovy), kde byl přijat jako „permanentní rezident“ Spojených států. Odtud odletěl do Kalifornie, kde od září 1952 až do konce roku 1979 byl zaměstnán jako instruktor pro cizí jazyky ve „Vojenské jazykové akademii Pentagonu“ (Army Language School, Presidio of Monterey) . Tato vojenská škola je později známa jako „Defense Language Institute“ (DLI). Vzhledem k tomu, že v Monterey strávil většinu své profesní kariéry (27 let), je třeba připomenout, že za tuto dobu učil vojenské terminologii (v češtině) řádově stovky amerických vojáků, sloužících na základnách ve SRN, v příhraničním pásmu s bývalým Československem. Dále stojí za zmínku připomenout špionážní aféru, když na podzim 1958 se ho čs.rozvědka pokusila získat ke spolupráci, v souvislosti s vycestováním jeho snoubenky Evy Marholdové do USA. Karel Hlásný souhlasil, ale okamžitě to ohlásil kontrašpionáži FBI. Potom až do června 1961 působil jako dvojitý agent, kdy americká FBI tuto dnes již v USA známou zpravodajskou hru ukončila, takže čs. diplomat major StB Miroslav Nacvalač, byl jako provalený agent vyhoštěn z USA.

Karel Hlásný zemřel 20.11.1982 v Monterey, kde byl s vojenskými poctami pohřben. Z poválečných důstojníků našeho generálního štábu vyniká tím, že i když byl těžce zraněn, tak přesně po dobu 5O let vykonával vojenskou profesi (od roku 1929; škola důstojníků v záloze, Bratislava). V jeho příbuzenstvu se traduje, že byl vojákem- bojovníkem za pravdu „tělem i duší“.

V dubnu 1991 byl rehabilitován a in memoriam povýšen do hodnosti plukovník. Pro obyvatele Šumperska by mělo být v souvislosti s působením Karla Hlásného ve 2. světové válce zajímavé to, že velitelem 2. čs. parabrigády byl generál Vladimír Přikryl (1895-1968), rodák z Horních Studének. Oba tito čelní velitelé jedné z našich nejlépe vycvičených jednotek na východní frontě byli po únoru 1948 politicky perzekuováni. Brigádní generál Přikryl však až o něco později, když byl v květnu 1949 odsouzen za „velezradu“ na více jak 9 let do vězení.