Šumpersko

Pověst o Tunklovi, který oře hráze rybníka mezi Brníčkem a Závořicemi zapřažen do ohnivého pluhu poháněného čertem, je v našem kraji známá. Prý jej při vzpouře ubili jeho poddaní a po smrti ho čert za nelidské zacházení s nimi potrestal. Málokdo ale ví, že poddaní, kteří proti Jiřímu Tunklovi povstali, pána svého „porazili, zranili a skoro i zabili“, byli měšťané šumperští.

Tunklové se psali za jménem „z Brníčka a ze Zábřehu“ podle obcí, které jim patřili. Šumperk spolu s celým panstvím novohradským měli Tunklové jen v zástavě podle královských dlužních úpisů.

Podle vzorů z Čech zakládali Tunklové v našem kraji rybníky. Náklady však byly velké a Tunklům chyběly peníze. Jak bylo zvykem chtěli o to více od poddaných.

Krutost pana Jiřího Tunkla byla ale i na tehdejší dobu nesmírná.

Útlak pocítili zvlášť silně šumperští. Doba po kterou měli mít Tunklové město v zástavě byla nejistá, proto se snažili získat odtud co nejvíc. Množily se spory a Tunkl dlužil za kdeco. Za roboty, rybníky, za víno, za vypůjčené peníze pro sirotky a pro kostel.

Šumperští si stěžovali moravským stavům na olomouckém sněmu, ale rozsudek byl tak šalamounský, že si jej ve svůj prospěch vykládaly obě strany.

Tunkl zvětšoval útisk poddaných a ti se často obávali i o svůj život. Začali utíkat do hor a na jiná panství.

A tehdy - někdy na přelomu let 1493 - 94 se vzbouřili tak, že již nevstal a brzy zemřel. Stalo se to patrně blízko šumperského hradu.

Smrt šlechtice měla být potrestána. 6. dubna 1494 král Vladislav vydal v Levoči mandát, ve kterém nařídil všem vrchnostem v zemi, aby Tunklům vydali jejich poddané, které by kdekoli vypátrali.

To ale příliš nepomáhalo, řada šlechticů přijala Tunklovy poddané do ochrany.

A tak už 30. května syn Jiříka Tunkla Jindřich žaluje u zemského soudu ty, kteří neposlechli: Markvarta ze Zvole, jež nevydal Tunklovi poddané ze Sobotína a z Loučky, olomouckou kapitulu za ochranu Chotka z Chromče, žaloval i královské město Uničov.

Šumperští svůj boj nevzdali, stěžovali si u krále na to, jak Tunklové mění pomalé město za poddanské. V jejich sporu je podpořili Moravští stavové z Olomouce a také ostatní královská města na Moravě. Král se dal přesvědčit, ale rozhodnout musel ženský soud v Brně.

Na sněm který měl jednat o jejich sporu s Tunklem, šumperští však nedostali ochranné glejty a protože se obávali, že budou potrestáni na hrdlech, nepřijeli.

Ukryli se na horách a odtud napsali sněmu, že rozhodnutí svěřují Bohu a ne zemské spravedlnosti.

Celá rebelie se nakonec stala tak známá, že i páni Tunklové měli zájem na jejím konci.

6. října roku 1494 bylo novohradské panství i s městem Šumperkem a všemi závazky prodáno Janu staršímu ze Žerotína a jeho synu Petrovi a ve smlouvě Tunklové potvrdili, že šumperským veškeré půtky a nepříjemnosti odpustili.