Šumpersko

Třicetiletá válka v letech 1618-1648 znamenala obrovské utrpení pro obyvatele mnoha zemí a nevyhnula se ani našemu kraji. Jak to tehdy bylo v Šumperku?

Šumperk bylo po Bílé hoře potrestán a vyloučen ze svazku královských měst za to,že si měšťané Šumperští zadali s proticísařskými rebely. Na dlouhých 200 let se pak ocitl pod „ochrannými křídly“ Lichtenštejnů. Noví majitelé chtěli ochránit svůj majetek a získali pro Šumperské salakvardu (výsada, podle které ve městě neměli být ubytováváni vojáci) , ale v nastalých těžkých časech válečných jim tato listina vůbec nebyla platná. Městem co chvíli procházely vojenské oddíly, všechny požadovaly proviant a zrekvírovaly (zabavily), co se dalo.

Když švédská vojska dobyla Olomouc a Uničov, stal se Šumperk - k velké lítosti obyvatel - důležitým strategickým místem pro císařská vojska.

Vojáků přibývalo a od roku 1642 se zde střídal jeden houf za druhým.

Obyvatelé v té době většinou vyznávali luteránskou víru, a tak není divu, že v houfech vojáků přicházejících z evangelického Dánska a Švédska viděli spíš své osvoboditele. To se ale krutě zmýlili!

Švédové poprvé přitáhli k Šumperku 18. června 1643 pod velením plukovníka Bannera. Císařští vojáci tehdy nechali Šumperské na holičkách a „z taktických důvodů“ město opustili. Zůstal jen jeden poručík se šesti muži posádky.

Šumperští otevřeli Švédům brány dobrovolně a snad i radostně. Na společnou víru nebo modlidby ale Švédové vůbec nepomysleli. Banner ihned žádal o zaplacení výplatného, a když měšťané nezaplatili, dovolil svým mužů, aby město po celých 18 hodil plenili!

Takový rozkaz byl pro vojáky „manou nebeskou.“ Mohli bezstarostně rabovat, loupit, znásilňovat, bít i mordovat a také to s velkou vervou a chutí vše dělali. Hrůza Šumperských byla o to větší, že takové chování nečekali..

Podle pověsti někteří Šumperští Švédům přeci jen moc nevěřili, a proto před jejich příchodem zakopali své cennosti u cesty na Háj, v místech ( tehdy prý zalesněných), kde stávala boží muka, která byla postavená na památku Marie Peschkeové, upálené při čarodějnických procesech.

Když Švédové ze Šumperka odešli, nechali ve městě zraněného Švédského důstojníka. Měšťané údajně vojáka zabili, a ze strachu ho zahrabali do jámy, ve které měli uložený poklad.

Jednou v podvečer se kolem kapličky vracel dominikánský mnich, který byl navštívit poustevníka pobývajícího u bludovského kostelíčka ( tam si s ním asi dával „ do trumpety“ )a zjevil se mu bezhlavý švédský důstojník. Proto se božím mukám také říkalo „ Švédský sloup.“

Na Štědrý den 1645 obsadilo město opět císařské vojsko a jaře 1646 byly zahájeny velké opevňovací práce na zámku a okolí. 29. Října 1646 opět přitáhli k městu Švédové.

Obyvatelé okolních vsí museli vybudovat v prostoru dnešní ulice M.R. Štefánika a okolí val, z něhož Švédové ostřelovali zámek.

Již 30. října vstoupilo 200 mušketýrů generála Wittenberga do města. Na jeho rozkaz byly strženy hradby a město zůstalo po řadu měsíců nechráněno. Nic nepomohly stížnosti a prosby Šumperských svému pánu Lichtenštejnovi…

V okolí zámku se našlo množství kamenných dělostřeleckých koulí, jedna z nich je na trvalou památku ukrutných a nesmyslných válečných hrůz třicetileté války osazena do jižní stěny zámku.